Ráno

 

Miroslav Sovadina

 

Je ráno slunce vychází

Mlhavý opar, je jako pavučina

Jaro již zvolna přichází

A z hrnku voní medovina

 

Zlatavý paprsek rána nesmělého

Proniká do korun stromů prastarých

Do jeho svitu, lehce ospalého

Zní chorál ptáčků nebeských

 

A z toho křiku slyšet věru

Oslavu rána, oslavu života

I v tomhle přítmí, v tomhle šeru

Je cítit boží dobrota

 

Již slunce vyšlo, skoro, docela

A jeho paprsek dotkl se mé tváře

Ptáčkové pějí zvesela

Svou píseň do sluneční záře

 

Noc, která tak sladce skončila

Byla dne milenka, co se nevyspala

Do ranní rosy radostně skočila

Aby se s novým ránem milovala

 

Tisíce paprsků hladí její tělo

Podobná závoji perlami zdobeném

Teď už jen políbit její horké čelo

A uchovat vzpomínku v srdci

zmámeném.

 

Slunce už hledí do krajiny

Přestávám snít a veršovat

Dopiji hrnek horké medoviny

A teď už hurá pracovat!